Sabrině se na okamžik sevřelo srdce. Samozřejmě, čestný a svobodný muž s takovým postavením, jako má Sebastian, by o přítelkyně neměl nouzi. Důvod, proč si Sebastian vzal ji, byl jen ten, aby jeho umírající matka mohla odejít z tohoto světa smířená. Sabrina by ale nikdy nečekala, že Sebastianovou milenkou bude zrovna Selene. Život je pro Sabrinu jedna velká ironie. Lidé, kteří ji kdysi utlačovali, jsou teď šťastnější a váženější. A Sabrina? Zničená budoucnost, těhotná a neprovdaná, a dokonce nezná ani jméno otce svého dítěte. Při pohledu na ten pár, který jako by k sobě patřil odjakživa, si Sabrina připadala jako šašek. Zdá se, že Selene si ji pozvala jen proto, aby si vyzvedla fotky její matky. Její skutečný záměr byl okázale se před Sabrinou pochlubit svým přítelem. Sabrina potlačila hluboký smutek a klidně řekla: „Jak by si zkažená ženská jako já mohla najít bohatého manžela? Jen jsem si dělala legraci. Protože máš návštěvu, nebudu tě dál rušit. Přines mi prosím fotky mé matky a já hned odejdu.“ Na Sebastiana se ani nepodívala, jako by se nikdy neznali. Sebastian zůstal kamenný. Nechtěl k Lynnovým, ale nemohl zapomenout, že mu Selene kdysi zachránila život. Proto si dnes udělal čas a přijel. Také nečekal, že tu potká Sabrinu. Lincoln a Jade byli potají nadšení, když viděli, že se Sebastian a Sabrina neznají. Sabrina neměla ani tušení, že muž, se kterým strávila noc, nejenže nezemřel, ale stal se přes noc nejváženějším mužem v Jižním Městě. Selene si s rodiči vyměnila rychlý pohled a pak řekla: „Sabrino, můj miláček zrovna přijel a ty už chceš odejít? To je neslušné. Ještě by si mohl myslet, že se k tobě chováme špatně.“ Selene se otočila k Sebastianovi: „Ty vůbec nevíš, drahoušku Sebastiane. Moje rodina jí platila živobytí a studia od jejích teenagerských let, ale tahle holka se stejně chovala hrozně! Ve druháku ji zavřeli do vězení…“ Sebastian se na Sabrinu ošklivě podíval a řekl Selene: „S takovými odpornými existencemi se v budoucnu stýkej co nejméně.“ „Jak si přeješ, drahoušku Sebastiane, ale dnes s námi musí povečeřet. Přece jen s námi žila osm let a celá moje rodina ji má ráda,“ řekla Selene sladkým hláskem. Selene využila chvíle, kdy se Sebastian nedíval, a potměšile se na Sabrinu usmála. Chtěla jí ukázat, jak moc si se Sebastianem rozumí. Kdyby se nebála, že by to Sebastian zjistil, řekla by jí rovnou: ‚Ten muž, kterého jsi zachránila tím, že jsi mu obětovala to nejcennější, co dívka má, je teď nejváženější muž v Jižním Městě a můj manžel.‘ Toužila vidět, jak Sabrina pukne vzteky. Když Sabrina viděla, že se Lynnovi o fotkách nezmínili, hned řekla: „Zůstanu na večeři.“ Stejně se bála, že by neměla kde jíst. Nezáleží na tom, jestli bude páté kolo u vozu nebo jestli se na ni budou dívat spatra, hlavně, že si odnese fotky matky, jinak by to byla promarněná cesta. Až když se posadila, Jade jí podala dvě fotky. Při pohledu na matčinu tvář se Sabrině zalily oči slzami. Ještě ani nezjistila, jak její matka zemřela, a už tu musí sedět a jíst s nimi. To ponížení se nedá slovy vyjádřit. Peníze, které jí Sebastian dluží, si musí vzít. Jakmile je bude mít, začne vyšetřovat smrt své matky. Pokud za smrt její matky může rodina Lynnových, zaplatí jim to i s úroky! Vložila fotky do kabelky a posadila se stranou na pohovku. Lynnovi se jí už nevěnovali, byli zabraní do rozhovoru se Sebastianem. „Mladý pane Sebastiane, co říkáte na svatbu se Selene?“ Lincoln se Sebastianovi podlézal tak, jako se kdysi podlézalo bohatým rodinám, když chtěli provdat dceru za milenku. Lincoln a Sebastian se před Sabrinou okázale předváděli. „Vaši dceru si vezmu. Ale až za dva měsíce.“ Sebastianův hlas byl chladný a odměřený. Vadilo mu, že Lynnovi probírají svatební záležitosti před cizí osobou. A navíc, Sabrina! Je to přece jeho manželka, ale chová se, jako by se jí to netýkalo. Už v tak mladém věku je to vypočítavá mrcha. Lincoln, který byl starší než Sebastian, se neodvážil odporovat, když viděl jeho zamračený výraz. Jen přitakal: „Jak si budete přát…“ Selene se ale začala vtírat: „Drahoušku Sebastiane, já se nemůžu dočkat. Za dva měsíce už bude zima. Ve svatebních šatech mi bude chladno. Nemůžeme se vzít už tento měsíc, prosím?“ Sebastian nesnášel, když se ženské dělaly hloupé a roztomilé. Kdyby s ním Selene nepřišla o panenství, už by dávno odešel. Odpověděl chladně: „Svatba bude za dva měsíce.“ Selene se křečovitě usmála: „Dobře… dobře.“ Otočila se a zlomyslně se na Sabrinu podívala. Sabrina se dívala směrem k jídelně a jejich rozhovor ji nezajímal. Co má s ní společného termín jejich svatby? Měla hlad. Byla těhotná, takže jí rychle vyhládlo. Sabrina cítila Selenin pohled na svých zádech, otočila se a zeptala se: „Už se bude jíst?“ Selene ztratila řeč. Její pohled se minul účinkem, jako by narazila na zeď. Sebastian se na Sabrinu musel podívat ještě jednou. Když viděl její klid, srdce se mu sevřelo. Služka začala servírovat jídlo a Sabrině hned padl zrak na broskvový pudinkový dort. To byl Selenin oblíbený dezert. Jakmile dort položili na stůl, Sabrina si ho vzala a začala ho jíst dřív, než si ho mohla vzít Selene. „Ty…“ Selene na ni nevěřícně zírala. Jade zuřila ještě víc, ale nemohla vybuchnout, protože byl přítomen Sebastian, a tak se falešně usmála a řekla: „Sabrino, já jsem nevěděla, že máš tak ráda sladké.“ „Hm, vždycky jsem ho chtěla ochutnat, ale nikdy jsem neměla příležitost. Dnes se mi to konečně povedlo.“ Sabrina při jídle přikývla. „Hihi!“ Jade se zasmála, až jí zaskřípaly zuby. „Co si dáš ještě?“ Sabrina se rozhlédla po stole: „Lososa, krevetové kuličky, brokolici…“ Věděla, že ji v duchu proklínají tisíckrát. Ale sami trvali na tom, aby zůstala na večeři. Dítě v břiše je její jediná rodina, takže se musí pořádně najíst. Nikdo ji nemá rád, tak musí milovat sama sebe. Pod bedlivým dohledem všech přítomných odložila vidličku a řekla: „Jsem plná, odcházím.“ Selene už se na Sebastiana nemusela usmívat. Provokativním tónem řekla: „Už je noc, tak musíš spěchat zpátky do práce, že?“