„Cože?" Sebastian si myslel, že se přeslechl. „Dejte mi padesát tisíc dolarů! Zaručím se, že už rodinu Lynnových nebudu obtěžovat." Sabrinin hlas zněl klidně, jako by se smiřovala se smrtí. Sebastiana to tak rozzuřilo, až se rozesmál. „Ona vážně ví, jak na to hrát." „Kdo mi to včera sliboval, že už nikdy nebude chtít peníze?" zeptal se posměšně. „Myslíš, že taková zkažená ženská jako já, která se ti několikrát prodávala draho, má ještě nějakou čest?" odsekla mu stejnou mincí. Sebastianovi došla slova. Skoro zapomněl, jak nestydatě se dokáže chovat. Chladně se ušklíbl: „Když jsem tě dostal z vězení, nemyslíš, že tě tam můžu zase poslat?" Sabrina zmlkla. Věděla, že v bezohlednosti se Sebastianovi nemůže rovnat. Ale potřebovala nějak získat těch padesát tisíc. Nesměla dopustit, aby vykopali mámin hrob. „Máš pravdu," řekla a sklopila zrak. Její úsměv byl plný beznaděje. „Můžeš mě zabít stejně snadno, jako rozmáčkneš mravence." S těmi slovy se otočila ke dveřím. „Kam jdeš?" zastavil ji. „To se nemusíš starat," odsekla Sabrina. Muž se k ní naklonil blíž. „Už jsem zapomněl. Selene říkala, že se živíš noční prací, že? Tak poslouchej, dokud platí naše dohoda, žádné špinavé kšefty, nebo..." Sabrina vybuchla. „Nebo co? Nebo co? Nebo co?! Co ti dlužím, Sebastiane Forde? Obviňuješ mě, že se chci obohatit na tvůj úkor, ale copak jsem tě vyhledala?" „Souhlasila jsem s touhle dohodou jen proto, že mi tvá matka ve vězení prokázala laskavost a já jí to chtěla splatit." „To je všechno!" „Když jsem se dostala ven, s vypětím všech sil jsem si našla práci, ale ty jsi mi ji zničil, den před výplatou." „Neměla jsem ani na autobus, z čeho jsem měla žít?" „Slyšel jsi to přece u Lynnových. Oni trvali na tom, abych zůstala. Ani mě nenapadlo je obtěžovat. Už dřív mě finančně podporovali a teď chtějí, abych jim do druhého dne vrátila padesát tisíc dolarů! Jinak vykopou mámin hrob!" „Tak mi řekni, kde je mám vzít?" Sebastian byl zaražený. Vždycky byla tak chladná a vyrovnaná. Nikdy by ho nenapadlo, že vybuchne. Když dokřičela, s hořkým úsměvem dodala: „Co to tady vyvádím? Snažím se tě obměkčit? V tvých očích jsem jenom hračka, kterou můžeš kdykoliv zašlápnout. Prosím tě o slitování, to bych klesla ještě hlouběji. Jsem tak hloupá." Otočila se, vběhla do pokoje, rychle naházela pár věcí do sportovní tašky a vyšla ven. „Pane Forde, chci naši dohodu ukončit," řekla chladně. „Jednostranně ukončit?" „Vím, budu muset zaplatit za předčasné ukončení. Nemám peníze, dejte mi týden a já se vrátím a přijmu jakýkoliv trest." „Co máš v plánu?" zeptal se muž se zájmem. „Nejdřív zkusím prodat krev na černém trhu. Až budu mít na cestu, pojedu do rodného města navštívit mámin hrob. Potom se vrátím a můžete si se mnou dělat, co chcete, už mi to bude jedno. Jestli se bojíte, můžete za mnou někoho poslat." S těmi slovy se chystala odejít. Ale muž ji chytil za ruku. Sebastian jí podal tlustou obálku a jeho hlas byl ledový jako vždycky: „Padesát tisíc dolarů. Ale tohle je naposled! A zítra se postarej o mou matku, jako obvykle." Omámeně se na něj dívala a chvíli nemohla promluvit. Pak si vzala peníze, otočila se a vběhla do pokoje. Jakmile za sebou zavřela dveře, propukla v pláč. Taška jí spadla k nohám. Prohrabal se v ní a našel jen pár kousků levného oblečení, zubní pastu a mýdlo. A taky drobné, dohromady tak dvacet, třicet dolarů. Sabrina proplakala celou noc. Ráno měla oči úplně zarudlé. Naštěstí Sebastian odjel brzy do kanceláře, takže ji neviděl. Uklidila se a šla do nemocnice za Grace. „Sabbie, proč máš tak červené oči?" zeptala se Grace starostlivě. „Nic, mami," řekla Sabrina a oči se jí znovu zalily slzami. Nechtěla, aby ji Grace viděla plakat. Otočila se a utekla z pokoje. Grace zavolala Sebastianovi: „Synu, ty jsi pořád v práci. Sabbie mě chodí každé ráno navštěvovat. To je tak hodná snacha. Nevím, kolik mi ještě zbývá času. Moc bych si přála vidět vaši svatbu..." Grace si myslela, že Sabrina je smutná, protože se Sebastianem neměli svatební obřad. Která dívka by se netěšila na to, až se bude procházet uličkou v bílých šatech? Grace na tom byla stejně. Prožila celý život a teď se chystala odejít, ale nikdy neměla šanci obléknout si svatební šaty. Chtěla Sabrině dopřát to, co sama neměla. „Mami, ty jsi nemocná. Neměli bychom dělat žádnou velkou svatbu," snažil se ji Sebastian přesvědčit. „Synu, nemusí být velká. Ale aspoň malý obřad byste si zasloužili." Sebastianovi došla slova. Po chvíli řekl hlubokým hlasem: „Jak si přeješ." Grace se hned cítila lépe a řekla: „Není třeba čekat. Pozítří bude ideální. Domluvte se s nějakou svatební agenturou a hotelem, ať to zařídí." Pozítří. Pro normální lidi by to bylo šílené. Ale když si Sebastian něco umanul, nic nebylo nemožné. Klidně by to zařídil i zítra. „Dobře, mami," odpověděl Sebastian. Když Grace zavěsila, Sabrina se s uklidněnými emocemi vrátila do pokoje a usmála se na ni. „Mami, omlouvám se, posledních pár dní mě trápila chřipka, tak jsem pořád brečela a smrkala." „Sabbie, mám pro tebe překvapení," řekla Grace a vzala ji za ruku. „Jaké?" zeptala se Sabrina zvědavě. „To je překvapení. To ti nemůžu říct," zaškádlila ji Grace a pak ji popohnala: „Ne abys tady seděla se starou bábou, jako jsem já. Běž si na kosmetiku a do lázní, kup si nějaké nové oblečení. No tak, mazej." Sabrina věděla, že na to nemá peníze, ale nemohla nic říct. Ale tohle byla dobrá příležitost najít si práci. Potřebovala se co nejdřív postavit na vlastní nohy. Odpoledne šla Sabrina vrátit peníze Lynnovým. Na zastávce zaslechla rozhovor kolemjdoucích. „Je skvělé být bohatý. Svatba se dá uspořádat za den." „To je tak těžké? Dneska je všechno hotové, uspořádat svatbu za den, to přece není žádný problém." „Možná to bude jen zásnubní večírek. Rodina jako Fordovi by si na svatbě dali víc záležet." „Taky si myslím, že to bude jen zásnubní večírek. Svatba by měla být velkolepější." „No jo, bohatí si můžou dovolit všechno. Zásnubní večírek a stačí jim na to jeden den." Ti lidé na zastávce se s velkým zájmem bavili o svatbě Fordových. ‚Fordovi?‘ ‚Že by to bylo něco se Sebastianem?‘ Po včerejší noci se Sabrinin pohled na Sebastiana trochu změnil. Připadalo jí, že není tak chladný a bezcitný, jak se zdálo. Přijel autobus, Sabrina nastoupila a jela k domu Lynnových. Když Jade viděla, že Sabrina dokázala sehnat padesát tisíc dolarů za jeden den, málem jí vyletěla pára z uší. „Koho jsi okradla?" „To se tě netýká. Napiš mi potvrzení, že už si nic nedlužíme," řekla Sabrina a podala jí papír a pero. Jade jí to vyrazila z ruky. „Když ti peníze tak snadno přišly do ruky, tak nám nemůžeš vrátit jenom padesát tisíc. Osm let, půl milionu, to není moc, ne?" Sabrina oněměla. V tu chvíli vešel Lincoln a nadšeně zvolal: „Jade, Selene! Mám skvělou zprávu! Pozítří mají Sebastian a Selene zásnubní večírek!"