Sabrina zkameněla, úžas jí vyrval hlas. „Co… co jsi to řekl?“ I když byla vždy klidná a vyrovnaná, nic ji nerozhodilo, to, co Sebastian vypustil z úst, jí otřáslo až do morku kostí. „Ženo! Už jsi to natahovala dost dlouho!“ Sebastian neměl sebemenší úmysl se Sabrině zpovídat. Bez okolků ji surově popadl za paži a táhl ji do zadní části restaurace. Za ním zůstal stát jako opařený Nigel – ten, co ji před chvílí přivezl ze stavby a hrál jejího společníka. S bolestnou grimasou si promnul čelo, vytáhl z kapsy telefon a s nervozitou vyťukal číslo. Na druhé straně se ozval hlas. „Zayne, asi brzo umřu,“ vydechl Nigel roztřeseně. Zayn, sedící za volantem, se ušklíbl: „Co se stalo? Mistr Nigel se snad už stihnul s tou holkou, co ji před hodinou unesl, a ona ho málem připravila o život?“ „Teď nemám náladu na vtipy! To je Sebastianova ženská.“ Zaynovi došla slova. Po chvíli se zmohl jen na: „Ehm, Nigele, já… teď řídím, takže se mi to nehodí, čau!“ a zavěsil. Nigel zůstal stát s otevřenou pusou. Z telefonu se ozýval jen přerušovaný tón. Vtom se na něj sápala bledá, ubrečená dívka. S leknutím sebou trhl a setřásl její ruku. „Co chceš?“ „Mistře… mistře Nigele, prosím, pomozte mi… vysvětlete mi, co se to stalo?“ Selene se chvěla, rtěnka rozmazaná po tváři, a s vytřeštěnýma očima se na něj upírala jako zjevení. Nigel se jí znechuceně setřásl. V duchu se mu ulevilo a ušklíbl se. ‚Takovejch idiotů ještě chodí po světě!‘ „Bylo ti snad jasný, že si tě sem nepřišel vzít, a ty se tu navlíkneš do svatebních šatů a čekáš jak na spasení.“ „Promiň, kámo, mám teď sám dost problémů, nemůžu ti pomoct. Musím si jít rychle sehnat nějakej amulet, aby mě to neštěstí minulo,“ řekl Nigel s pozvednutým obočím a pokrčením ramen. Pak se otočil na patě a rychlým krokem opustil restauraci. Selene zůstala stát v rozpacích a zoufalství. Otočila se a spatřila Sebastiana, jak drží Sabrinu. Stáli na konci chodby a nehnuli se z místa. Neví se, kde sebrala tu odvahu, ale Selene popadla vlečku svatebních šatů a rozběhla se za nimi. V mžiku se jim postavila do cesty, bezohledně se zahákla do Sabriny a s bolestným výrazem ve tváři vyštěkla: „Sabrino Scottová! Udělala jsi to schválně? Zničila jsi mi zásnubní večírek se Sebastianem! Moje rodina tě živila od dvanácti let a ty se nám takhle odvděčíš? Jsi odporná! Zlá!“ Její tvář byla celá uslzená. Sabrina naopak zachovávala klid a ani okem nemrkla. „Slečno Lynn, dnes mám svatbu. Tohle je můj manžel a máme oddací list. Je to právoplatné manželství. Nikdo vás nezval. Přišla jste sama a ještě ve svatebních šatech. Chcete snad celému světu ukázat, jak moc toužíte rozvrátit cizí manželství?“ „Žiju už dlouho, ale s tak nestydatou zlatokopkou jsem se ještě nesetkala.“ „I kdybych se měla stokrát omluvit za to, že jste se sem vetřela…“ „I tak se musíte zeptat, jestli s tím můj manžel souhlasí.“ Její tón byl ledový. Každé slovo jako ostří nože. Už ji unavovalo, jak se ji rodina Lynnových a jejich pozvaní hosté snaží urazit. „Před pár dny mi Sebastian slíbil, že si mě za dva měsíce vezme!“ Selene se neodvážila podívat se Sebastianovi do chladných, hněvivých očí, a proto mluvila jen na Sabrinu. Sabrina odvětila ještě chladněji: „A co já s tím mám společného?“ Selene oněměla. Nemohla se s tím smířit! Jak se tohle mohlo stát? Celé město vědělo, že si Selene Lynn vezme Sebastiana za dva měsíce. Rodina Lynnových dokonce pozvala spoustu přátel a příbuzných. A teď se ona a její rodiče stali terčem posměchu. Jak se teď budou tvářit před ostatními? V tu chvíli Selene zapomněla na veškerou opatrnost a zoufale se Sebastiana, který už dlouho zuřil, zeptala: „Sebastiane, před pár dny jsi přišel k nám domů a osobně jsi mým rodičům řekl, že si mě za dva měsíce vezmeš, pamatuješ?“ Sebastian ji probodl chladným, pronikavým pohledem a se zaťatými zuby odsekl: „Řekl jsem za dva měsíce, ne teď!“ Selene oněměla. Sebastian předal Sabrinu maskérce, která přišla z opačného směru, a řekl: „Za půl hodiny tu bude moje matka. Ať ji hned převleče do svatebních šatů a nalíčí!“ „Ano, pane řediteli,“ odpověděla maskérka a odvedla Sabrinu do maskérny. Sebastian se smrtícím pohledem upřel na Selene. Ta se strachem otřásla. Vzpomněla si, že to ona je ta podvodnice, která se vetřela na Sabrinino místo, aby se stala Sebastianovou snoubenkou. Mohl už Sebastian zjistit, že ta dívka, která mu tu noc zachránila život, byla Sabrina, a ne ona? Pokud by se Sebastian o tomhle dozvěděl, celá rodina Lynnových by byla zničena. Selene se strachem roztřásla. „Se… Sebastiane, promiň, hned odejdu.“ Než stačila dokončit větu, Sebastian ji popadl za paži jako kuře a vyhodil ji ke dveřím. V tu chvíli se Lincoln a Jade s obavami dívali do zadní části restaurace. Konečně se jejich dcera objevila, jak doufali. Ale Sebastian ji vyhodil ven. Lincoln a Jade se tak vylekali, že málem upadli na zem. Lincoln sebral veškerou odvahu a opatrně se zeptal: „Mladý… pane Sebastiane.“ „Poslouchejte!“ řekl Sebastian bez výrazu: „Kdyby mě Selene nezachránila, nechal bych ji na místě zabít. Teď se vás ptám znovu, chcete odškodnění, nebo svatbu?“ Lincoln a Jade byli strachy bez sebe. Mysleli si, že Sebastian přivedl Sabrinu, aby si oblékla svatební šaty, protože už zjistil, že ho podvádějí. Ale teď to tak nevypadá. Lincoln horlivě přikývl: „Uděláme… uděláme, jak řeknete.“ „Jestli chcete, abych si za dva měsíce vzal vaši dceru, tak se okamžitě vypařte! A už se mi tu neukazujte,“ vyštěkl Sebastian netrpělivě. Rodina Lynnových mu byla odporná. Ale nemohl být bezcitný k někomu, kdo mu zachránil život. Lincoln přikývl, mírně se uklonil a otřel si pot z čela: „Ano, ano, ano, my… my už půjdeme, už půjdeme.“ Poté popadl Jade za ruku a s dcerou, která se stále třásla strachy, se vytratili z restaurace Cloudella. Sebastian si upravil sako a otočil se. Zamířil do zadní části chodby a dorazil k šatně. Dveře se otevřely pouhým stisknutím kliky. Když vstoupil do šatny, zůstal stát jako opařený.