Charlie se dívala do auta a Vidar se díval zpět na ni. „Můj autobus tu bude každou chvíli, ale děkuji,“ řekla Charlie. Nic se nezměnilo. Vidar se na ni dál díval. Řidič stále držel dveře otevřené a Charlie se cítila trapně jako vždy. Tentokrát vydrží, řekla si. Vidar pomalu zvedl obočí a Charlie si povzdychla. Autobus by projel, kdyby přijel právě teď, protože to vypadalo, že nastupuje do auta. Vzdala se a nastoupila do auta. „Děkuji,“ řekla řidiči. Sledovala, jak zavřel dveře a vrátil se na sedadlo řidiče. „Stejný hotel jako minule, mademoiselle?“ zeptal se. „Ano, prosím,“ odpověděla a vyrazili. „Mám pro vás návrh,“ řekl Vidar. Charlie nečekala, že promluví. Během jejich poslední jízdy autem nemluvil a celou noc ji ignoroval. Proto jí chvíli trvalo, než si uvědomila, co řekl. „Jsem vděčná za svezení, pane Vidare, ale nemám zájem o žádné vaše návrhy,“ řekla mu a cítila, jak se jí zrychluje puls. Byla v autě se dvěma cizími muži. Kdyby Vidar chtěl na toto téma tlačit, Charlie si nemyslela, že by se jí řidič zastal. Měla poslouchat Jamese, pomyslela si. Vidar znovu zvedl to zatracené obočí a díval se na ni, jako by se snažil něco zjistit. „Ach, promiňte mou nešťastnou volbu slov. Ujišťuji vás, že nemám zájem o vaše tělo v žádném smyslu,“ řekl pak. Au, musel to opravdu říct tak, jako by mu ta myšlenka byla odporná? „Okay?“ řekla. „Mám zájem o uzavření obchodní dohody,“ dodal. „O jaký druh obchodu?“ zeptala se. Vypadal nesvůj. „Uvědomuji si, že vám to musím říct, abych vás zaujal. Ale nemůžu zveřejnit žádné podrobnosti, dokud nepodepíšete dohodu o mlčenlivosti,“ řekl jí. Charlie přikývla. Zdálo se to rozumné. „Rozumím. Dám vám slovo, že nebudu mluvit o tom, co mi chystáte říct,“ řekla. „Je mi to jedno. Riziko jsem si spočítal,“ řekl. Opravdu s těmi komplimenty přehání, pomyslela si a cítila, jak ji to dráždí. V autě zavládlo ticho. „Mám možná problém se svým IT systémem. Vedoucí mého IT oddělení navrhl, abychom si najali externího konzultanta,“ řekl konečně. „A chcete najmout mě? Na základě čeho? Mých schopností servírovat nápoje?“ zeptala se. Mohla se nakopnout. Nabízel jí práci, práci, která zahrnovala její vášeň, a ona musela být takhle chytrá? „Možná si to neuvědomujete, ale nemám rozsáhlé kontakty v IT světě. Pro většinu aspektů podnikání se můžu k čemukoli dostat. Ale IT, tam tápu,“ řekl. Přikývla. „To neznamená, že vás hned najmu. Budete muset přijít do mé kanceláře a projít pohovorem se mnou a vedoucím mého IT oddělení. Pokud s vámi bude spokojen, dám vám nabídku a můžeme prodiskutovat plat a pracovní dobu,“ řekl. „A je to na omezenou dobu, že?“ zeptala se. „Ano. Budete pro mě pracovat pouze do té doby, dokud nebudete schopna posoudit, zda máme problém, a pokud ano, dokud ho nenajdete a neopravíte,“ řekl jí. „Dobře, nemůžu se zavázat k ničemu dlouhodobému. Kdy je ten pohovor?“ zeptala se. „Zítra odpoledne ve dvě, buďte včas,“ řekl jí. „Přijmu to, jen proto, že mám volno a nic nemám v plánu,“ řekla mu. Auto odbočilo na parkoviště před hotelem. Vidar jí podal černou vizitku, pak řidič otevřel dveře a ona vystoupila. „Děkuji… Promiňte, nezjistila jsem vaše jméno,“ řekla Charlie řidiči. „Malcom, mademoiselle,“ řekl. „Děkuji, Malcome.“ „Moje potěšení, mademoiselle. Přeji vám hezký večer.“ „Vám taky,“ řekla a znovu čekala, až auto zmizí z dohledu, než se vrátila do svého bytu. Rozsvítila světla v chodbě a ujistila se, že jsou všechny zámky na svém místě. Tato část města nebyla nejlepší, ale ani nejhorší. Byt nebyl obrovský, ale stačil a byl to domov. Vytáhla z tašky obálku a vizitku a zamířila do toho, co mělo být obývacím pokojem, ale byla to její kancelář. Její počítačová sestava zabírala dost místa na to, aby se do místnosti nedala umístit pohovka. Charlie nakrmila rybičky a posadila se k počítači. Spočítala si dýško a musela ho dvakrát přepočítat, aby se ujistila, že to má správně. Když si uvědomila, že je to správně, posadila se, aby si naplánovala další den. Charlie stráví dopoledne domácími pracemi, které už příliš dlouho odkládala. Poté půjde do banky, než zamíří na pohovor. Mezi pohovorem a rande bude mít čtyři hodiny. To musí stačit na dokončení pohovoru a přípravu, že? Následující den se Charlie vydala z banky do ústředí společnosti Grim Inc. Trvalo jí déle, než by si chtěla přiznat, než si vybrala oblečení. Kdyby to bylo kvůli nervozitě z pohovoru, přijala by to. Ale v polovině archeologických vykopávek ve své skříni si uvědomila, že se obává, co si o ní bude Vidar myslet. Charlie se sama na sebe zlobila. Vidar nebyl nic jiného než blbec, většinu času ji ignoroval. Tak proč na Zemi chtěla, aby si jí všiml? Proč chtěla jeho souhlas? To musí přestat. Navzdory svému rozhodnutí si vybrala černé společenské kalhoty, které zvýrazňovaly její zadek, a bílou halenku, která naznačovala výstřih, aniž by cokoli ukazovala. Alespoň nešla do šatů nebo sukně, pomyslela si, když se podívala na masivní budovu před sebou. Zhluboka se nadechla a vešla dovnitř k bezpečnostnímu pultu. „Dobrý den, mám schůzku s panem Grimem ve dvě hodiny,“ řekla muži za pultem. Něco napsal do počítače a usmál se na ni. „Slečna Maynardová? Mohu vidět fotografický průkaz totožnosti, prosím?“ řekl. Podala mu řidičský průkaz a on chvíli ťukal do klávesnice. „Tady máte. Noste prosím odznak viditelně po celou dobu. Použijte prosím modrý výtah za rohem, přiložte odznak na panel ve výtahu a ten vás odveze do správného patra. Až budete odcházet, odevzdejte odznak. Pokud bude pult neobsazený, vložte prosím odznak do označeného otvoru. Přeji vám hezký den,“ řekl jí. „Děkuji, vám taky,“ řekla Charlie a připnula si odznak na přední stranu halenky. Muž stiskl tlačítko, ozval se bzučivý zvuk a bariéra, která blokovala lidem přístup k výtahům, se otevřela. Charlie našla výtah a pomocí odznaku ho dala do pohybu. Zkontrolovala čas na svém telefonu, deset do dvou, a pak ho vypnula. Když vystoupila z výtahu, uviděla pult, za kterým seděla starší žena. „Slečna Maynardová?“ zeptala se žena. „Ano,“ řekla Charlie a přišla k pultu. „Jdete včas,“ řekla žena. „Ano,“ řekla Charlie znovu. „To je dobrý začátek. Posaďte se. Dám vám vědět, až budou pan Grim a pan Peniro připraveni vás přijmout,“ řekla a ukázala na prostor s pohodlně vypadající sedací soupravou. „Děkuji,“ řekla Charlie a posadila se do jednoho z křesel. Proč byla tak nervózní? Zvládne to, je v tom dobrá, tohle je její věc, připomněla si. Žena k ní po chvíli přišla. „Pojďte prosím za mnou,“ řekla a Charlie vstala a následovala ji. Došli k velkým dveřím a žena jedny z nich otevřela. „Vaše druhá hodina, pane,“ řekla a ustoupila stranou, aby Charlie mohla vejít do místnosti. Když Charlie vstoupila do kanceláře, musela se na chvíli zastavit, aby obdivovala místnost. Místnost se táhla před ní. Na zadní stěně byly silné závěsy v holubí modři, stěny byly vymalovány matnou šedohnědou a velký stůl před závěsy byl o odstín tmavší. Umění na stěnách bylo vše v odstínech šedé, hnědé a holubí modři. Vidar stál u stolu a zdálo se, že do této místnosti prostě zapadá. Bylo jasné, že tohle je jeho kancelář. Hodila se k jeho vzhledu i osobnosti. Vedle něj stál mladší muž. „Pane Grime,“ pozdravila Charlie Vidara.