Když se Charlie probudila, byla stále v Vidarově náruči. Nemusela se na něj ani dívat, aby věděla, že je vzhůru. „Dobré ráno,“ řekla. Políbil ji do vlasů. „Dobré ráno, Charlie. Jak se cítíš?“ zeptal se. „Jsem v pořádku. Vlastně se cítím úžasně.“ „Žádná bolest nebo závratě, nebo něco takového?“ zeptal se. „Ne, naprosto v pořádku,“ řekla s zamračením. „Tak proč se mračíš?“ „Nemračím,“ řekla rychle.