Karetní hra byla v plném proudu, a protože jí nikdo nevěnoval pozornost, Charlie se otočila, aby odešla. „Kam jdeš? Potřebuju trochu štěstí,“ zavolal na ni pan Cosmopolitan. Charlie se otočila a usmála se na něj, když šla k místu, kde seděl. Opět ji poplácal po klíně a Charlie se posadila, i když by to nejraději odmítla. Věděla, že může odmítnout. Jenni by je nikdy nenutila do něčeho, v čem by se necítili nepříjemně. Ale pokud by Charlie měla těmto mužům posloužit, ujistila by se, že z toho vytěží co největší spropitné. Pokud by na ni nesáhli, pokud by se o to pokusili, litovali by toho. Jediná konverzace se týkala karetní hry. „Charlie, co je to za zkratku?“ zeptal se muž po pravici pana Cosmopolitana. V prostředí baru vypadal jako doma, jako mafiánský boss staré školy. Jeho hnědé oči se leskly tím, co Charlie interpretovala jako veselost, a jeho černé vlasy byly uhlazené dozadu. „Kdo říká, že je to zkratka něčeho? Může to být prostě jméno, které mi dali rodiče,“ řekla. „Předpokládám, že si tvoji rodiče byli vědomi, že mají holku, když ti vybírali jméno,“ zasmál se. „Charlotte?“ zeptal se. Charlie zkroutila nos. „Ne, díky bohu za to,“ řekla, čímž si vysloužila smích téměř všech mužů. Všichni kromě Vidara. Jen na ni zíral, když se nedíval na karty. „Carolina?“ zeptal se muž zaseknutý v padesátých letech. „Ne, to by bylo možná ještě horší,“ řekla Charlie. Během toho, co muži hráli karty, se neustále snažili uhodnout její jméno. Nikdo neuhodl správnou odpověď. Vidar se stále nezapojoval, ale sledoval ji, čímž ji znervózňoval víc než pan Cosmopolitan. Když se odehrály další tři hry a ohlásili vítězný tým, Vidar byl tentokrát také na vítězné straně, zatímco pan Cosmopolitan ne. Charlie vstala z klína pana Cosmopolitana, i když protestoval. „Potřebujete pánové další pití? Nějaké jídlo?“ zeptala se. Objednali si další rundu stejných nápojů, a když jim je Charlie přinesla, pan Padesátá léta se ji pokusil plácnout po zadku, ale minul. Charlie se stala příliš zručnou v vyhýbání se takovým věcem od té doby, co začala pracovat v baru. „Je čas, abychom probrali obchod. Zmiz,“ řekl Vidar. „Vrať se za hodinu s další rundou pití,“ řekl muž sedící mezi panem Cosmopolitanem a Vidarem. „Ano, pane.“ Charlie se rychle vydala k baru, ráda, že si odpočine od intenzivní zadní místnosti. „Zpátky tak brzy?“ zeptala se Jenni. „Rozhodli se probrat obchod, takže jsem byla na hodinu propuštěna,“ řekla jí Charlie. „Dej si pauzu, dokud můžeš. Neobvykle často si tě žádají,“ řekla její šéfová a Charlie si vděčně vzala plechovku koly a zamířila zpět do personální místnosti. Vytáhla zamykatelnou skříňku a zhroutila se na gauč. Šestnáct zmeškaných hovorů z blokovaného čísla. Charlie se nemusela dívat, aby věděla, kdo volal. Stejně se podívala, protože proč se trochu netrápit? „Táta,“ stálo v seznamu, bylo tam také pár hovorů od „Rose“. Charlie nebyla natolik naivní, aby si myslela, že se jí pokusila zavolat její nevlastní matka. Spíše její otec zjistil, že ho zablokovala, a pokusil se zavolat z telefonu své manželky. Povzdechla si, vypla telefon a usrkávala kolu. Po deseti minutách se rozhodla, že se nebude schopna zbavit špatné nálady, do které ji hovory dostaly. Vyprázdnila zbytek plechovky a rozhodla se, že nejlepší rozptýlení bude práce. Skoro hodinu pomáhala Tině obsluhovat zákazníky. Dostali jednoho z těch vzácných turistů, kteří občas slyšeli o baru a rozhodli se přijít a podívat se na něj. Pár se usadil u jednoho z Charlieiných stolů a ona se bavila tím, že si s nimi povídala, zatímco se současně snažili nasát atmosféru baru a prohlédnout si nápojový lístek. Nakonec si objednali nápoje, o kterých si Charlie byla docela jistá, že si je neužijí. Ale získají atmosféru místa, takže by se jim to mohlo vyplatit. Když předávala objednávku Jenni, Jenni jí podala tác s nápoji. Charlie si uvědomila, že to jsou nápoje do vnitřní místnosti. Hodina uplynula. Vzala nápoje a zamířila zpět, věděla, že Tina pokryje i její stoly. Zaklepala na zavřené dveře a čekala, dokud z druhé strany neuslyšela „Vstupte“. „Nesiem vaše nápoje, ako bolo objednané,“ povedala, keď ich rozdávala. Dostala nejaké nevrlé „Ďakujem“. Pán Cosmopolitan sa jej pokúsil strčiť ruku pod sukňu. Charlie rýchlo odtiahla jeho ruku preč a chystala sa otočiť a vynadať mu, keď mu muž sediaci vedľa neho pleskol po zátylku. „Nebuď kurva surový, Millarde,“ povedal ten muž. Pán Cosmopolitan, ktorého meno bolo zjavne Millard, sa zamračil na toho druhého muža. „Ospravedlňujem sa za môjho… priateľa,“ povedal muž, ktorý vyzeral, že patrí do päťdesiatych rokov, čím Charlie prekvapil. „Ďakujem, ale nie je treba,“ povedala. „Môžem vám niečo iné priniesť?“ spýtala sa, aby zmenila tému. „Myslím, že sme pripravení jesť,“ povedal Vidar. Ostatní prikývli. Bolo jasné, že sú to štamgasti, pretože si nepýtali menu, ale objednávali z pamäti. „Vrátim sa asi za dvadsať minút s jedlom,“ povedala im Charlie a išla odovzdať objednávku do kuchyne. Pozrela sa von na bar a rozhodla sa, že Tina to zvládne. Kým čakala, kým bude jedlo pripravené, oprela sa v kuchyni o roh a sledovala Lilly, jej najlepšiu priateľku a kuchárku v bare, ako robí svoje kúzla. Lilly bola dôvod, prečo Charlie začala pracovať práve tam. Najprv presvedčila Charlie, aby to skúsila, a potom presvedčila Jenni, že bar by skrachoval, keby tam Charlie nepracovala. Za boží milosti. „Ťažký večer?“ spýtala sa Lilly. „Nie celkom, len sa cítim trochu mimo,“ povedala Charlie. „Môžeme ti s niečím pomôcť?“ spýtal sa Leo. Leo bol Lillyin pomocník. Robil všetko a čokoľvek, čo potrebovala. Bol to jeho spôsob, ako sa pokúsiť dostať do reštauračného biznisu bez toho, aby chodil do kuchárskej školy. Bol to milý chlapík a Charlie vedela, že po nej ide. Ale bol pre ňu príliš mladý a príliš neskúsený. Lilly sa pozrela na Charlie a prevrátila očami nad Leovým komentárom. „Nie, to je v poriadku. Ale ďakujem, Leo,“ povedala mu Charlie. „Daj mi vedieť, ak niečo budeš potrebovať,“ povedal. „Ako sa má Nea?“ spýtala sa Charlie svojej priateľky. Nea bola Lillyina priateľka, s ktorou sa striedavo rozchádzala a schádzala. Lilly sa zamračila. „Momentálne sa so mnou nerozpráva,“ povedala Lilly, keď začala pripravovať jedlo na taniere. „Čo je to tentoraz?“ spýtala sa Charlie. „To isté. Opäť je presvedčená, že mám s tebou pomer.“ „Je mi to ľúto. Chceš, aby som sa stiahla, aby si to mohla vyriešiť?“ ponúkla Charlie. „V žiadnom prípade, dievča. Ak nevidí, že sme len priatelia a sme priatelia od plienok, tak je to jej problém. Nie môj a určite nie tvoj,“ povedala Lilly. „Tak, tu máš, potrebuješ, aby ti Leo pomohol s tým všetkým?“ spýtala sa Lilly, keď dokončila prípravu jedla na tanieri. „Áno, prosím, ak ti to nevadí, Leo?“ povedala Charlie. „Vôbec nie. Vezmem si ten veľký podnos,“ povedal jej. „Chválenkár,“ škádlila ho Lilly a žmurkla na Charlie. „Ďakujem, Leo,“ povedala Charlie a zdvihla druhý podnos. Išli do zadnej miestnosti, zaklepala na dvere a dostala povolenie vstúpiť. „Mám vaše jedlo, páni,“ povedala mužom, keď vstúpila, nasledovaná Leom. „Hladujem. Na chilli burger sa teším už niekoľko dní,“ povedal muž z päťdesiatych rokov. Pretrel si ruky, keď mu Charlie položila jeho objednávku pred neho. „Máme otvorené celý týždeň, ak sa vaše chute príliš zhoršia,“ povedala mu Charlie s úsmevom. „Nehovor mu to. Henry nikdy neodíde, ak si uvedomí, že môže jesť chilli burger každý deň,“ žartovali starí páni. „Ach, už buď ticho, Nasir,“ povedal Henry predtým, ako sa vrhol na chilli burger. „A kto je tvoj milý pomocník?“ spýtal sa Nasir, keď Charlie dokončila rozdávanie jedál zo svojho podnosu a začala brať taniere Leovi. „Toto je Leo. Je náš kuchársky asistent. Potrebovala som nejaké svaly, tak som si ho požičala,“ povedala Charlie. „Ahoj Leo, hádam, že poznáš našu očarujúcu Charlie?“ povedal Nasir, sústrediac sa na Lea. Charlie videla, ako sa Leo začervenal pod intenzívnym pohľadom, a musela zadržať chichot. „A-asi,“ zakoktal Leo, keď Charlie položila tanier s jedlom pred Vidara. Sledoval ju. „Tak nám možno pomôžeš. Snažíme sa uhádnuť Charlieino pravé meno, ale zatiaľ sme neuspeli. Poznáš jej pravé meno?“ spýtal sa Nasir, stále sa sústrediac na Lea. „Nie, prepáč,“ odpovedal Leo. „Škoda,“ povedal Nasir a preniesol svoju pozornosť na jedlo. Charlie položila posledný tanier. „Necháme vás v pokoji jesť. Potrebujete niečo?“ spýtala sa Charlie. „Nie, ďakujem, bábika,“ povedal Henry. Charlie zistila, že sa tentoraz na jeho prezývku neuráža tak veľmi. „Za chvíľu sa na vás pozriem. Ak ma budete potrebovať skôr, použite tlačidlo,“ povedala a ukázala na tlačidlo na stene, ktoré vyzeralo ako zvonček. Viedlo k bzučiaku za barom. Prikývli, keď sa Charlie a Leo rozlúčili. „Ďakujem za pomoc, Leo,“ povedala Charlie, keď sa rozlúčili, on zamieril do kuchyne a ona do baru. „S radosťou, Charlie.“