Charlie si užívala den volna; strávila ho před počítačem. Lilly jí připomněla, že na planetě jsou i jiní lidé a bylo by fajn se s nimi setkat tváří v tvář. Charlie to vzala s klidem. Zítra měla volno taky a povečeří s bratrem a jeho rodinou. To se počítalo jako skutečný společenský život. Nemluvě o tom, že skutečných lidí má v práci víc než dost. Hovorů od otce naštěstí přestalo chodit, což Charlie ulevilo. Protože bylo neobvyklé, aby se tak snadno vzdal, Charlie zavolala bratrovi a ujistila se, že neplánuje nějaké rodinné setkání během večeře. Huxton jí slíbil, že by jí nikdy nic takového neudělal, a dodal, že by do takové konfrontace nikdy nezatáhl své syny. Věřila mu a na večeři se těšila. Po většině dne stráveného u počítače se rozhodla jeden displej vyměnit za jiný. Objednala si pizzu a začala listovat, na jaký film má náladu. Zazvonil jí telefon a zvedla ho, aniž by se podívala, kdo volá. „Haló,“ řekla. „Ahoj, Charlie,“ ozvala se Jenni. „Ahoj šéfová, všechno v pořádku?“ zeptala se Charlie s vědomím, že jí šéfová nikdy nevolá, pokud něco nepotřebuje. „Vím, že máš zítra volno, ale je nějaká šance, že bys mohla přijít? Místo toho ti dám volno v pátek,“ řekla Jenni. „V kolik mě potřebuješ? Mám večeři s bratrem a jeho rodinou, ale mohla bych pracovat, až skončíme,“ řekla Charlie. „Ach, ty jsi anděl. Prostě přijď, až budeš moct. Do té doby to zvládneme,“ řekla jí Jenni. „Doufám, že nikdo není nemocný. Bez nachlazení bych se obešla,“ řekla Charlie. „Ne, nikdo není nemocný. Čtvrteční klub tě požádal, abys je obsluhovala. Zjevně se jim líbila. Nikdy předtím si nevyžádali konkrétní servírku.“ Charlie nevěděla, co si o tom má myslet, ale musela uznat, že spropitné bylo úžasné a ti muži nebyli tak hrozní. „Pěkné. Beru to jako kompliment. Zkusím tam zítra dorazit co nejdřív.“ „Žádný strach, užij si čas s rodinou,“ řekla jí Jenni. Když Charlie druhý den dorazila k bratrovu domu, otevřel jí James. „Ahoj,“ řekla Charlie překvapeně. „Ahoj, Charlie. Doufám, že ti nevadí, že se k rodinné večeři připojím. Huxton mě pozval, protože už je to nějakou dobu, co jsme měli možnost se sejít,“ řekl James a pustil ji dovnitř. „Ne, vůbec ne, Jamesi. Jsi rodina,“ řekla. „Kde se ten můj bratr schovává?“ „Obě dvojčata měla… ehm… nehodu s plenami. Nechal jsem rodiče, ať se s tím vypořádají, a dobrovolně jsem se postaral o grilování a hlídání dveří,“ řekl James. Charlie se zasmála. „Udělala bych to samé,“ přiznala. „Tak jaký je život velkého detektiva?“ zeptala se, když vešli na terasu na zadní straně domu s výhledem na zahradu přátelskou k dětem. „Není to o moc jiné než hlídkování,“ řekl. „Jo jasně, to jsi jen skromný. Detektivem ses nestal jen tak a myslím, že tě chtějí využívat pro tvé schopnosti,“ řekla a šťouchla ho loktem. „Jo, je to docela super,“ přiznal s úsměvem. „A děkuji za pomoc s mým prvním případem. Vím, že už jsem to říkal, ale opravdu si toho vážím a budu ti posílat víc takové práce, kdykoli budu moct.“ „Žádný problém. Byla to zábava. A děkuji tobě, je hezké občas pracovat s tím, co mám ráda,“ řekla mu. „Kdo ví? Pokud tě získáme jako pravidelnou konzultantku, možná budeš moct přestat pracovat v tom baru.“ „Ráda přijmu jakoukoli práci od policie. Ale přiznejme si to, nikdy mi nemůžou zaplatit to, co si vydělám v ‚Červené dámě‘,“ řekla mu. „Peníze nejsou všechno, Charlie. Není to bezpečné místo pro práci,“ upozornil ji. „Teď zníš jako můj bratr,“ řekla. „Kdo zní jako já? Kde najdu toho génia mezi muži?“ řekl její bratr, když přišel s chlapcem na každé paži. Vypadalo to, že se právě vykoupali. „Tady jsou moji oblíbení synovci!“ řekla Charlie a spěchala je pozdravit. Liam byl ten společenský a mazlil by se s každým, kdo mu to nabídl. Aiden byl ten stydlivý. Raději zůstával blízko svých tatínků. Jeho jedinou výjimkou byla Charlie, které se nějak podařilo si ho získat. Jakmile ji uviděl, začal se kroutit v náručí svého táty a natahoval k ní ruce. „Nevím, čím jsi ho podplatila, ale prosím, vezmi si tu šílenou opičku,“ zasmál se její bratr. Charlie s radostí vyhověla a posadila si Aidena na bok. Přitulil se k ní a ona si to mazlení užívala stejně jako on. „Ahoj, Charlie,“ zavolal Tyson, když se k nim připojil. Dal jí objetí, jak nejlépe mohl. „Netrvalo dlouho, než se ta malá opička na tebe přilepila,“ dodal. „Aiden je moje spřízněná duše,“ řekla Charlie. „O čem jste se bavili, než jsem vás vyrušil?“ zeptal se Huxton. „Snažil jsem se přesvědčit Charlie, aby dala výpověď v tom baru,“ řekl James. „A já jsem Jamesovi říkala, že to neudělám. Plat je příliš dobrý a ta práce se mi vlastně líbí. Ty hodiny mi vyhovují,“ řekla jim. „Nechte ji být. Ví, co dělá,“ řekl Tyson a obracel hamburgery. „Děkuju, jsi můj oblíbený bratr,“ řekla mu a políbila ho na tvář. „Hej, hej. Já jsem tvůj oblíbený bratr a nechoď se muchlovat s mým mužem,“ řekl její bratr a přešel ke svému manželovi, aby mu dal pořádný polibek. Tím se téma konverzace k Charlieině úlevě změnilo. Sedli si k jídlu a dvojčata se podělila o dekonstruovaný hamburger. Většina z něj skončila na zemi nebo ve vlasech. Tyson udělal na dezert cheesecake a Charlie znovu potvrdila, že je její oblíbený bratr. „Musím jít,“ řekla Charlie nakonec, když dojedla svou druhou porci cheesecake. „Tak brzy? Myslel jsem, že bys nám mohla pomoct uložit děti do postele a pak bychom mohli vytáhnout víno a pivo a vést dospělé rozhovory,“ řekl Huxton. „Promiň, potřebovali mě dnes večer v práci. Vezmu si ten zbytek jindy. Užila jsem si to jako vždycky,“ řekla jim. „Já tě můžu odvézt,“ nabídl se James. Charlie neviděla, jak se tomu vyhnout. „Díky,“ řekla. Rozloučila se se svým bratrem, Tysonem a dvojčaty a usmála se na Jamese, když jí otevřel dveře auta. „Vím, že mi nepřísluší říkat ti, kde můžeš a nemůžeš pracovat,“ řekl, když už chvíli jeli. „To je v pořádku, Jamesi. Vím, že to děláš, protože ti na mně záleží. Je to od tebe milé. Ale už jsem velká, dokážu se o sebe postarat,“ řekla mu. Věnoval jí pohled z boku. „Nejsem tak slepý, Charlie. Vím, že jsi velká,“ řekl. Způsob, jakým to řekl, v ní hluboko v břiše něco pohnul. Jestli to bylo kombinací s pohledem z boku, nebo tím, jak zdůraznil slovo „velká“, nevěděla. Ale neznělo to jako nevinná poznámka. „Víš, někteří z lidí, kteří jsou patrony v baru, kde pracuješ, jsou vyšetřováni mým oddělením. Jen nechci číst tvé jméno v jedné ze zpráv,“ řekl. „Vezmi si třeba takového Vidara Grimse. Snažíme se ho chytit už roky, ale kdykoli se ho pokusíme zatknout, má ruce čisté jako lilie,“ odfrkl si James. Charlie trochu ztuhla. Radši mu neříkat, že ji Vidar nedávno svezl domů, pomyslela si Charlie. „Cením si toho, že mi to říkáš. Ale jsou to jen zákazníci. Přijdou, obsloužím je pitím a jídlem, nechají peníze a odejdou. To je vše, co se týče mého vztahu s nimi. Někdy se usměju a řeknu jim něco hezkého, to je vše,“ řekla mu. Povzdechl si a přikývl. Byli už skoro u baru. James zastavil dost blízko, aby viděl vchod, a otočil se k ní. „Zavolej mi, až skončíš v práci, a já pro tebe přijedu,“ řekl. „Jamesi, to bude až pozdě v noci, nebo brzy ráno, podle toho, jestli bude Jenni potřebovat pomoc se spočítáním peněz. Pojedu autobusem,“ řekla. „Dobře. Tak tě vezmu na večeři, až budeš mít příště večer volno.“ „Večeře jako…?“ „Rande, zvu tě na rande, Charlie. A než něco řekneš, už jsem to probral s Huxtonem,“ řekl jí s úsměvem na rtech. Charlie nevěděla, co si má myslet nebo jak reagovat. To byl James, její středoškolská láska, nejlepší přítel jejího bratra a nádherný mužský exemplář. „Dobře,“ řekla. „Máš zítra volno?“ Zasmál se. „Ty neztrácíš čas, že ne?“ Pokrčila rameny. „Mám zítra volno, protože dnes pracuju. Pokud jsi zaneprázdněný, mám volnou příští sobotu,“ řekla mu. „Ne, ne. Nechci, abys mi vycouvala. Zítra tě vyzvednu v šest,“ řekl jí. Rozloučili se a Charlie spěchala dovnitř. „Perfektní načasování. Zrovna dorazili,“ řekla Jenni, když Charlie uviděla. Charlie se v rekordním čase převlékla, ujistila se, že má všechno, co potřebuje, a zamířila do zadní místnosti.