Tehdy „Zničila jsi mi zkurvenej život, ty děvko!“ „Prosím, Jacku.“ Vzlyky. Zvuk něčeho padajícího a tříštění skla. „Prosím, mrzí mě to.“ Křečovitě jsem zavřela oči bolestí. Bylo 7:30. Brzy ráno. Čekala jsem, až mě Felix vyzvedne do školy, a snažila se nasoukat do sebe snídani. Jen banán. S těmi zvuky, které se rozléhaly domem, se mi polykalo čím dál hůř. Seděla jsem u vchodu. Sem zvuky z ostatních