„Děkuji,“ zašeptala jsem. Věnoval mi krátký, překvapený úsměv. Jako by bylo překvapivé, že mu děkuji. Proč bych neměla? Navzdory všem mým protestům, všem těm myšlenkám v hlavě, že nechci jet, že s ním nechci bydlet, každá část mého těla na mě křičela, ať jdu s ním. Samozřejmě, že jsem s ním chtěla jít. Byl to láska mého života. A on mě vytrhl z mé ubohé existence. Felix vždycky věděl, co potřebuji