Proč to řekl? City, které jsem chovala k Felixovi, byly skutečné. A city, které choval Felix ke mně, byly taky skutečné. Nemohl to jen tak smazat řečmi o mladické nerozvážnosti. „Bylo to skutečné, Tommy.“ Neuvědomila jsem si, jak ostře můj tón vyzněl, dokud trochu nevykulil oči a neustoupil o krok dozadu. „Ježiš,“ zvedl ruce v obranném gestu, „promiň, Floro. Nechtěl jsem útočit na váš vztah.“ „To mě mrzí,“ zamumlala jsem. „A co se teda stalo?“ Než jsem odpověděla, olízla jsem si rty. „My, ehm...“ Povzdechla jsem si. „Prostě... život, hádám.“ Zamračil se, ale dál nenaléhal. Co se vlastně stalo? Jak jsem to mohla shrnout do jedné věty, do krátkého vysvětlení? Jak bych to vysvětlila Felixovi, aniž bych si převrátila celý život naruby? Než jsme vyrazili domů, dali jsme si s Tommym napůl cigaretu. Začala jsem kouřit před pár měsíci. Nechtěla jsem, ale z občasného kouření s ním se stalo kupování vlastních krabiček. Věděla jsem, že bych neměla, ale bylo to fuk, stejně jsem nechtěla žít tak dlouho. Lopotila jsem se s taškami nákupu do bytu sama. Tommy mi nabídl pomoc, ale musela jsem odmítnout. Táta by měl moc otázek a vymyslel by si nějakou báchorku o tom, že spím s Tommym za peníze, nebo podobnou šílenost. Když jsem se konečně dostala nahoru, začala jsem vybalovat nákup; něco šlo do naší malé lednice, zbytek do skříňky, které jsme říkali spíž. V pozadí řvala televize, táta se díval na basket. „Děláš večeři?“ zařval z obýváku. „Jo,“ křikla jsem nazpátek. „Za chvilku, tati.“ Neodpověděl, ale po pár vteřinách jsem viděla, jak vchází do kuchyně. Vzal z lednice lahev vody a vypil skoro polovinu na ex. Otočil se ke mně a začal se přehrabovat v hnědých papírových sáčcích s nákupem na lince. Nevěnovala jsem mu moc pozornost, myslela jsem, že něco hledá. „Kde jsou moje cigára?“ A sakra. Prudce jsem zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem. „Moc se omlouvám, tati, zapomněla jsem. Hned pro ně skočím.“ Přála jsem si, toužebně jsem si přála, aby se ta malá chyba, kterou jsem udělala, nevyhrotila. Doufala jsem a modlila se, aby to nechal být a nesklouzl do stavu, kdy zuřil kvůli maličkostem, někdy i bez zjevného důvodu. „Jseš tak zkurveně tupá, Floro.“ Natáhl se a chytil mě za vlasy, prsty mi do nich zamotal. Zakňučela jsem. „Tati,“ zašeptala jsem. „Promiň. Zapomněla jsem. Nechtěla jsem, přísahám.“ Sevření zesílilo a já bolestivě vyjekla. „Vím, proč jsi zapomněla,“ zasyčel. Z dechu mu táhl alkohol. Levná whisky, kterou chlastal pořád. „Protože ses kurvila s tím zasraným klukem od vedle. Roztahovala jsi mu nohy, co?“ Jeho tón byl tvrdý, jeho slova ještě tvrdší. „Líbí se ti bejt děvka, že jo? Jseš stejná jako tvoje máma. Podržíš každýmu čurákovi, co ti za to dá ňákou kačku.“ „Nemluv tak o mámě,“ řekla jsem mu. Snesla bych všechny urážky, co na mě házel. Bylo mi jedno, jestli mi nadává do kurev, do děvek, do čehokoliv. Ale o mámě tak mluvit nesměl. Ne když mu obětovala všechno. A hlavně ne teď. Nesměl takhle špinit a znevažovat její památku. Nezasloužila si to. Tu ránu jsem neviděla přicházet, ale cítila jsem ji. A to teda jo. Zlomila jsem se v pase bolestí, dlaní si tiskla oko, na kterém jsem pořád cítila otisk jeho pěsti. Cítila jsem, jak mi v oku tepe. Bolelo to tak moc, tak strašně to bolelo. Sotva bolest trochu polevila, táta mě chytil za ruku, strhl mi ji z obličeje a vzal mi tak tu trošku úlevy, kterou mi poskytovala. Zkroutil mi ji za záda, přitáhl si mě k sobě, až mi syčel přímo do tváře: „Kurva, neodmlouvej mi.“ Pravé oko mi tepalo. Skoro nic jsem neviděla – jen malé částečky světla, doslova jako bych viděla hvězdičky, a černou mlhu. Věděla jsem, že se mi udělá monokl. Budu si muset vymyslet další výmluvu. Kolik makeupu na to budu moct naplácat? Kolik modřin se dá schovat? Táta mě pustil a prudce mě odstrčil, až jsem bokem narazila do linky. Skvělý, další zranění. Pravou rukou jsem si chytila bok, druhou oko. Táta popadl nejbližší věc, co našel – sklenici s vodou – a mrštil s ní o zem. „Do prdele!“