TEĎ „Ahoj! Dobré ráno,“ zahlaholil Felix, když vstoupil do kuchyně jen pět minut po mně. „Ahoj,“ usmála jsem se na něj. „Ty jsi vzhůru brzy.“ Odpověděl mi širokým úsměvem od ucha k uchu. „Beru tě ven. Oblékni se. Sejdeme se ve foyer v poledne, ano?“ „Vážně?“ cítila jsem se jako na trní. Bere mě na rande? „Dobře! Nejdřív ti ale udělám snídani.“ „Neřeš to, Květinko,“ řekl. „Můžeme si udělat snídani