Ráno se rozpíjelo do oparu vyčerpání. Felix nebyl k nalezení, jeho nepřítomnost se v sídle ozývala jako dutá ozvěna. Vina mě hlodala, ostřejší než hlad. Už jsem ho nemohla dál ignorovat, ne takhle. Sžírala mě fyzická potřeba ho vidět, pohlédnout mu do tváře. Setkat se s ním. Podívala jsem se z okna a v zahradě jsem zahlédla jeho stín. On zahradničil? Odhodlaně jsem vyšla do štiplavého ranního vzdu