Byl opilý a slova se mu při řeči pletla. Svalil se na postel, jako by byl připravený okamžitě usnout. O chvíli později se však znovu posadil. Já stále seděla u jeho nohou. Byl to zvláštně příjemný pocit. Dokonce klidný. Vzhlédla jsem k němu, a když se podíval dolů na mou klečící postavu, zaplavila mě vlna emocí. „Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. Ušklíbl se. „Co? Myslíš si, že jsem moc opilý, Květi