Když úder nepřišel, pomalu jsem k němu vzhlédla. Byl pohroužený do vlastních myšlenek. „Tati?“ zašeptala jsem nakonec. „Proč?“ Zhluboka si povzdechl. „Nebyl jsem ti dobrým otcem,“ řekl konečně. „Ne v poslední době. Tedy… ne od té doby.“ Nikdy o minulosti nezačal mluvit sám od sebe. Udělal to jen tehdy, když jsem s tím začala já. A i tehdy jen proto, aby na mě křičel, ať už o tom nikdy nemluvím, ať