Prásknutí dveří se rozlehlo celým domem a každá ozvěna mi rozechvěla tělo, zanechávajíc po sobě tupou prázdnotu. Felixova slova, ostrá a vyčítavá, mi stále zněla v uších a pálila víc, než jsem si chtěla přiznat. V očích mě pálily slzy a měnily pohled na chodbu v rozpitou akvarelovou malbu smutku. Ta důvěrně známá bolest, tíha odmítnutí usazená na mé hrudi, chutnala na jazyku jako popel. Každý krok