Byl jasný, slunečný den. A k tomu pořádně horký. Vzduch v domě byl těžký a prosycený vůní vařící se kávy a matčiným nervózním smíchem. Naproti ní seděl u stolu pan Corsino, Felixův otec, a jeho stříbrná hříva se leskla jako měsíční svit. Byli nesourodá dvojice: máma, samé slunce a veselí, a on, stoický a mocný, s aurou muže, s nímž se neradno zahrávat. Přesto spolu hředli do řeči s lehkostí starýc