Déšť stékající po oknech rozostřoval svět venku, zatímco jsem si tiše pobrukovala a skládala čisté utěrky do úhledné hromádky. Právě když jsem to chtěla pro dnešek zabalit, objevil se ve dveřích Felix; tmavé vlasy měl trochu navlhlé. „Už máš padla?“ zeptal se a jeho hlas zněl drsněji než obvykle. Podíval se na pánev na sporáku. „Cos dělala?“ „Čínu,“ odpověděla jsem. „Nevadí?“ Přikývl. „Díky.“ „Hm,