Probudilo mě jediné cinknutí zprávy na telefonu. „Dneska máš volno.“ Bylo to od Felixe. Pro sebe jsem se usmála a zavrtala se hlouběji do peřin. Den volna bylo přesně to, co jsem potřebovala. Zvlášť po té včerejší scéně. Ale hlavně proto, že jsem měla ucpaný nos a třeštila mi hlava. Věděla jsem, že na mě leze nachlazení. Ale to vědomí nijak neusnadní chvíli, kdy nemoc skutečně udeří. zasténala jse