Ve Felixově kuchyni se ve slunečním svitu třpytil moučný prach. Felix, s vlasy rozcuchanými jako stoh slámy a bílými od mouky, se uchechtl, když nabíral další vrchovatý hrnek mouky do už tak přeplněné mísy. „Trochu méně hory Fudži a trochu více těsta na košíčky, prosím,“ dobírala jsem si ho a uhýbala před zbloudilým popraškem běloby, který mi přistál na nose. „Hele, sypání není nikdy dost, přináší