Oči se mi prudce rozletěly dokořán a v útrobách se mi svíjela hrůza. Ten výkřik, syrový a zoufalý, pročísl můj sen a vytrhl mě do bdělosti, až jsem v temnotě lapala po dechu. Srdce mi bušilo o žebra jako pták uvězněný v kleci, který se zoufale snaží uniknout. Nebyl to ten důvěrně známý zvuk noci, občasné troubení aut nebo volání mývala, na které jsem si už zvykla a jež mě nyní spíše ukolébávalo ke