První Kapitola
"Musíš Ariel okamžitě dostat do jiného stavu. Tímhle způsobem budeš k tobě připoutaná navždy." Hlas otce mého snoubence je chladný, vypočítavý.
"Ona zná své místo," odpovídá můj snoubenec. "Zařadí se a v krátké době se stane řádnou manželkou."
Mé srdce klesá, když si uvědomím, že mluví o mně – a ne jako o budoucí nevěstě princezně, ale jen jako... jako o nějaké náhradní matce.
Celý život jsem byla dokonalá princezna – učila jsem se mravy, diplomacii a vždycky jsem pro kamery zářila dokonalým úsměvem. Dnes udělám ten největší krok, jaký můžu, abych pomohla svému národu: Vdám se za prince z Gangidoru, abychom vybudovali vojenskou alianci. Kvůli jedné další zkoušce naší bezprostřední svatby jsem se vplížila do princova soukromého apartmá a zaslechla rozhovor, který mě šokoval.
Král, otec mého prince, se temně zahihňá. "Nepodceňuj ji, synu. Její drápy jsou teď příliš ostré, budeš muset tu část v ní zneškodnit."
"Ostré drápy nebo ne, je to jen holka," říká můj snoubenec, jeho hlas je plný posměchu. "Co nejhoršího může udělat? Byla vycvičena jen na focení, nakupování šperků a zdobení domu, stejně jako máma."
"Ariel Sinclair není jako tvoje matka, která ke mně přišla připravená pokleknout," odpovídá jeho otec. "Tato princezna byla příliš rozmazlována; její rodiče a bratr ji hýčkali a dovolili jí naučit se dovednosti, kterých by se ženy neměly dotýkat. Budeš ji muset zlomit, synu, a rychle. Nejlepší cesta k tomu je dostat ji do jiného stavu ještě dnes večer."
Spadne mi čelist, v šoku si zakrývám ústa rukou, abych zadržela zděšené zalapání po dechu. Nikdy – ani jednou princ nenaznačil, že by takhle smýšlel o ženách! O mně!
"Ariel je puritánka," říká můj snoubenec se zklamaným povzdechem a mé tváře se pálí rozpaky. "Sotva mě nechá políbit, takže si nemyslím, že se mi ji dneska večer podaří oplodnit."
"V sázce je toho hodně, synu," zavrčí král a já se tiše podívám kolem okraje dveří, abych viděla dva muže stojící uprostřed místnosti, s rukama zkříženýma v jejich svatebních smokingách, jak se ležérně baví o tom, jak mě zlomit. Vztek se mísí s odporem v mém žaludku, obrací se a obrací, dokud se mi neudělá špatně.
"Potřebuješ tu holku mít pod palcem," pokračuje král. "Podmaň si ji, a pak všechny zdroje jejího království přejdou k nám. Pokud se ti dnes večer nepodrobí dobrovolně, donutíš ji."
"Bude křičet! Její stráže přiběhnou!"
"Nebude," zavrčí král. "Ženy jsou od přírody poddajné – ženy jsou zvířata, poslouchají silné. Jen jí ukaž, že jsi její alfa – brzy před tebou poklekne."
"A co když řekne ne? Nebo se pokusí utéct?" Můj princ se teď na otce dívá zvažujícím pohledem, je jasně povzbuzen a tento plán se mu líbí.
"Není šance, aby nám utekla," zavrčí král. "V našem království máme nad ženami naprostou kontrolu. I když bude jednoho dne královnou, Edwarde, patří tobě."
Oběma mužům se rty zkřiví v chamtivých úsměvech.
A já? Skoro zvracím strachy a odporem.
Už jsem pryč z apartmá a spěchám chodbou, slzy mi stékají po tvářích, když utíkám z Velkého sálu, kde se mám vdát.
V mé mysli se míhá, jak moc se můj svět právě rozpadl.
V téhle svatbě je toho příliš mnoho – a je to všechno moje vina. Já jsem ta, která ji prosazovala, chtěla jsem vytvořit politické vazby, které by nám daly ty posily, které potřebujeme k ukončení této války, i když mi máma říkala, abych počkala na lásku. A tak moc se chci rozběhnout do její náruče – ale co když to udělám?
Pak to řekne mému tátovi – Dominicovi Sinclairovi, nejmocnější alfě na celém světě – a ten toho hrozného prince roztrhá na kusy, aniž by se dvakrát rozmyslel.
A to by rozpoutalo druhou válku –
Víc pláču, když běžím, naprosto zmatená – a najednou, když zabočím za známý roh, přesně vím, kam jdu a kde chci být. Zrychlím kroky, spěchám ke starým hnědým dveřím a vší silou je otevírám.
Dveře silně narazí do zdi, když vrávorám do místnosti. Můj bratr Rafe a bratranec Jesse se na mě podívají s vytřeštěnýma, šokovanýma očima, oběma jim spadne čelist.
"Já to nemůžu udělat!" vydechnu a spadnu zpátky ke dveřím, můj obličej je samá slza.
"Ariel!" vydechne Rafe, skočí ke mně a odtáhne mě od dveří, zavře je. "Co se sakra stalo!?"
Jesse vstane a vezme mě za ruku, vede mě k pohovce, když jim všechno vyprávím koktavým vzlykem. Jesse si sedne vedle mě, přikyvuje a poslouchá každé slovo, ale Rafe stojí po mém boku a v jeho hrudi narůstá hluboké vrčení, jak můj příběh pokračuje. Než skončím, celé jeho tělo je napjaté a roztřesené.
"Já ho zabiju," zavrčí Rafe a udělá jeden dlouhý krok ke dveřím, je jasné, že to myslí vážně. "Já mu urvu hlavu –"
"Rafe!" vyštěkne Jesse, nakloní se dopředu a chytí Rafeho za paži, než se dostane dál. "Sakra, uklidni se."
"Takže utíkáš," říká Rafe, stáhne ruce z obličeje a zírá na mě. "Necháš ho u oltáře a tisk ho vykreslí jako zraněnou stranu."
Přikývnu. "Máma a táta takhle můžou zachránit smlouvu, i bez svatby. Ale já... musím zmizet, jinak mě princ donutí – mám na něj teď příliš velký vliv."
"Ale kam sakra půjdeš, Ariel?" ptá se Rafe, posadí se a kroutí hlavou. "Půjde po tobě! Ať jsi kdekoli, najde tě!"
"Ale no tak," slyším Jesseho říct a mé oči se rozzáří, když vidím zlomyslný úšklebek na jeho tváři. "Nikdy jsem toho chlapa neměl rád – je to kretén. Zasloužíš si víc než tohle. Utečme."
"Cože?" vydechnu a zírám na svého bratrance. "Kam?"
Jesse se na mě dál jen ušklíbá. "S námi. Rafe a já se zítra stejně zapisujeme – prostě odejdeme dnes večer a vezmeme tě s sebou na Alpha Academy."
Chvíli šokovaně zírám na svého bratrance a pak se hystericky zasměju a vrhnu se mu do náruče, protože – protože to by mohlo být vlastně dokonalé.
Tenhle plán mě dostane z paláce a budu někde, kde mě nikdo – zvlášť ne princ Edward – nikdy nebude čekat.
Nechvalně proslulá tajná vojenská akademie pouze pro muže, která je navržena tak, aby vyselektovala a vycvičila ty nejdrsnější alfa válečníky národa.
Alpha Academy.






