„Luco,“ zavrčím a marně ho šťouchám do holení, „pusť mě nahoru.“ Luca jen zírá na Jacksona ve dveřích a pak na mě. Může přijít k tobě, říká Luca v mé mysli, majetnicky a dravě. Zamračím se na něj, nasraná. Ale není čas o tom dál přemýšlet, protože náhle se Jacksonova kouřová vůně borovice zesílí a já vzhlédnu, abych ho uviděla po svém boku. „Tady,“ říká Jackson, podává mi vzkaz a zvědavě se dívá m