Teď jsem Ari Clarková, sestřenice z matčiny strany tety Cory. Ale věci se hned začínají komplikovat, když si Rafe a Jesse přehodí batohy přes ramena a my se vydáme směrem k Alpha Academy, drsnému hradu postavenému na vrcholu útesů, které se před námi tyčí. Polknu, když zírám na hrad, a trochu se otřesu. "Je tu zima," zamumlám, i když je teprve konec léta. "Zahřeješ se," ujistí mě Jesse s mrknutím. "Kromě toho, vidíš ten kopec?" řekne a já se podívám, kam ukazuje. "Jsou tam prý nějaké horké prameny. Pokud ti bude moc zima, prostě tě tam namočíme." Chystám se Jesseho loktem šťouchnout do břicha za tenhle návrh, ale on se mi obratně vyhne a zasměje se. Úzkost se mi v břiše svírá, když pokračujeme v chůzi. Opravdu to dokážu? "Přestaň se tím stresovat," zamumlá Jesse, nakloní se blízko a šťouchne do mě ramenem, čímž mě trochu posune do strany. Zamračím se a přeji si, abych byla vyšší. "Snažíš se řešit problémy, na které jsi ještě ani nenarazila. Prostě se uvolni." "Klasická Jesseho rada," zamumlá Rafe a pošle mu malý pohled, když začneme stoupat do kopce, "což teď nedává moc smysl, protože my vlastně máme velmi reálné problémy k řešení. Třeba fakt, že Ari Clarková nemá žádný průkaz totožnosti? A má taky – víš, holčičí části? A je maličká a chystá se jí namlátit banda gigantických vlků?" "Hej!" protestuji a strčím do Rafeho, což... no, spíš dokazuje jeho tvrzení, než moje, protože se ani nehne. "Dokážu se postavit v boji proti vám oběma! Nepochybujte o mně!" "Ty to myslíš vážně, Ariel?" zeptá se a zastaví se, ramena mu klesnou. "Vážně se nad tím zamysli – nad vším, co tady navrhuješ. Chceš jenom utéct od svýho debilního snoubence? Nebo chceš fakt trénovat na Alpha Academy?" Můj obličej trochu povadne, když si uvědomím, že jeho otázka je dobrá – že jsem zatím v podstatě jela na adrenalinu. Chvíli o tom přemýšlím, zakloním hlavu a podívám se nahoru na hrad na útesu. A jak o tom přemýšlím… v mysli mi problesknou všechny věci, které jsem chtěla dělat, ale bylo mi to rozmlouváno, protože jsem princezna a holka – hodiny hokeje a výcvik se zbraněmi a dlouhé rozhovory s tátou a strýcem Rogerem o válečné strategii. To všechno byly klučičí věci, ale znamená to tisíc vzpomínek na dveře zavřené přede mnou, neustálou připomínku, že se musím naučit úplně jiné dovednosti. Protože jsem holka. Protože jsem… princezna. Ale teď nemůžu být princezna. Potřebuju se schovat alespoň do té doby, než se to všechno přežene a Edward a jeho rodina opustí náš národ s platnou smlouvou. To všechno bude trvat dost dlouho, za boží milosti. A docela náhle, bez tíhy mého titulu princezny poprvé od mých osmi let… si uvědomím, jak se cítím úplně svobodná. Můžu dělat… cokoliv chci. A vím, instinktivně, hluboko v srdci, přesně co chci. Můj vlk zvedne svůj růžově zlatý čenich k nebi a dá mi malý výkřik odvahy. Řekni jim to, naléhá. Takže, vrátím svůj pohled ke svému bratrovi a sestřenici. "Chci to udělat," řeknu tiše odhodlaně. "Kdyby to pro mě někdy byla možnost, tohle bych si pro sebe vybrala. A teď, když to je?" Kývnu pevně. "Chci to, Rafe. Chci tady být." Rozhlížím se po místnosti, zatímco dokončuji rolování zápěstí a kotníků své uniformy, vlasy mám diskrétně zastrčené pod čepicí. A nemůžu si pomoct a zírám s otevřenou pusou na všechny ty kluky, kteří se potulují po kasárnách. Chci říct, není to tak, že bych nikdy nebyla kolem kluků – ale pohled na kluka za klukem, kteří se hrnou dveřmi? Chci říct… je to docela skvělý. Chci říct, trochu jsem flirtovala – a Edward, on mě párkrát před svatbou políbil, většinou cudné věci pro tisk, ale obecně… No, jsem princezna. Trochu dává smysl, že jsem žila docela chráněný život, že? Každý kluk, který se se mnou chtěl sejít, se musel dostat přes mého gigantického, přehnaně ochranitelského tátu, krále, a ne mnoho jich to chtělo udělat. Teď se červenám, když se rozhlížím po všech těch klucích přede mnou. Protože jsou všichni tak fit, jako by trénovali týdny předtím, než se přihlásili jako kandidáti na Alpha Academy, aby mohli hned naskočit. A musím přiznat… je to tak trochu bufet. Pár kluků mi obzvlášť padne do oka. Je tam jeden vysoký blonďák, který si zřídil obchod v posteli téměř diagonálně od nás, s čelistí tak precizně vytvarovanou, že to vypadá, jako by byla vyřezaná diamantem. A nikdo nemůže minout Lucu Granta ve středu místnosti – bože, on se vlastně podepisuje. Ale je stejně dobře vypadající jako v televizi – možná ještě víc sexy. A pak je tam takový plachý, štíhlý kluk s tmavými vlasy, které mu padají do očí, který vypadá náladově a sleduje všechny. Chci říct, nikdy jsem si nemyslela, že to je můj typ, ale teď? Musím přiznat, že mé oči k němu táhnou. Rafe hodí své vlastní zásoby na postel vedle Jesseho a pak mě plácne po ruce, když ukáže na palandu nad jeho. "Nahoru," přikáže a přeruší mé zasnění. "Cože?" zeptám se zmateně. "Ty jsi tady nahoře," řekne a poplácá horní palandu a dá mi velký falešný úsměv, který mi dává najevo, že to není žádost. "Kde tě můžu sledovat. Pořád. A plácnout tě, když se budeš moc otevřeně dívat na všechny ty kluky, kteří jsou teď tví kamarádi, ne tvoje potěšení pro oči."