„Kadete Clarku, ty si necháváš ty svoje zatracený tajemství pro sebe,“ povzdechne si Jackson, strčí ruce do kapes a zase se vydá ke schodům. „Jenom prozatím!“ zavolám za ním s úsměvem. „Zatraceně doufám, že prozatím,“ řekne Jackson, otočí se a chvíli si mě přísně prohlíží od hlavy až k patě, což můj úsměv jen prohloubí. „Nebo tě... já nevím, zmlátím nebo něco.“ Zazubím se a zasměju se té hrozbě. „