Luca a já si povídáme celou cestu domů. A i když nám ta cesta trvá asi pět hodin – terén je drsnější než rovná silnice, což nás zpomaluje – čas uteče jako mrknutí oka. Ti tři před námi jsou relativně potichu, šlapou kilometry a klopýtají o kameny ve tmě, ale Luca a já se ztrácíme ve smíchu. Bůh – je tak vtipný a směje se i mým vtipům, což mi jen trošku svírá srdce, protože s každou mílí se moje za