Lapám po dechu, vlastně spíš chroptím, jak mě Jackson přitlačuje ke kamenné stěně. Obě ruce má teď pod mým tričkem, jeho dlaně jsou zatracená píseň na mé kůži, jak mi přejíždějí po žebrech, jak se pomalu pohybují po mém těle, jako by se chtěly ujistit, že jsem tady, že jsem skutečná. A náhle, docela náhle, si uvědomím, že už vůbec nechci mít na sobě to tričko. Že nechci mít na sobě nic – že jediné