„Luco!“ vydechnu, stále v šoku, když za sebou zabouchne dveře a zamkne je. Neřekne ale ani slovo, jen se ke mně otočí, stále vzteklý, s napjatou čelistí. Rozšíří se mi oči – zlobí se na mě? Chce – Ale jen jedním krokem překoná vzdálenost mezi námi, rukou švihne vzhůru a jediným rychlým pohybem mi srazí kšiltovku z hlavy. Znovu zalapám po dechu a rukama si sáhnu na vlasy – „Kurva, já to věděl,“ zav