„Promiň,“ řekne Jackson a trochu se na mě zamračí, zatímco mi dál nabízí talíř, svůj vlastní talíř s večeří v ruce. „Říkala jsi… ať přijdu na večeři. Neměl jsem… chodit?“ „N-ne,“ vykoktám, vezmu si od něj talíř a zavrtím hlavou. „Ale ano, Jacksone. Promiň… já jsem jen… ztratila pojem o čase.“ Pokrčí rameny a koutek úst se mu zvedne. „To se stává i těm nejlepším z nás. Takže…“ řekne, narovná se a d