„Vzhůru!“ Oči mi vylétnou dokořán, jak mi ruka přistane přes ústa, doprovázena šeptanými slovy. Rychle se nosem nadechnu, ale jakmile si uvědomím, že je to Jesse – „Blbeček,“ vydechnu, i když slovo je tlumené jeho dlaní. Začnu se po něm ohánět, chtěla bych spát dál. „Ani náhodou,“ zašeptá a ušklíbne se na mě přes okraj postele. „Jdeš se mnou – musíme si promluvit o tom dlouho odkládaném rozhovoru.