„Vy dva,“ zamumlá Rafe a já se ohlédnu a vidím, jak si tiskne kořen nosu mezi prsty, přesně jako táta. „Tohle způsobí zatracenou bouři, kterou budu muset uklidnit.“ „Ale ty jsi nejlepší v řešení našich problémů!“ podotkne Jesse se smíchem. „No tak, brácho,“ řekne a lehce Rafeho šťouchne do paže. „Je to dobrodružství.“ O dvě hodiny později jsme v nákladním vagóně vlaku mířícího na východ, k válečné frontě, kde se nachází Akademie. Bylo překvapivě snadné mě propašovat z paláce, jakmile jsem se zbavila svatebních šatů. Jesse mi prostě dal něco z oblečení, které si sbalil, a poté, co jsem lem kalhot asi tucetkrát ohrnula a stáhla pas stuhou utrženou z mých šatů… upřímně, to oblečení mi nesedí tak špatně. „Dobře,“ zamumlá Rafe, opře se zpět do slámy, která vyplňuje vagón, a zkřiví se, když píše zprávy na svém telefonu. „Máma a táta jsou na palubě.“ „Jsou?“ zeptám se s překvapeným výrazem. „Tedy,“ řekne Rafe a mrkne na mě, „nedal jsem jim žádné podrobnosti o tom, kde jsme nebo kam jedeme, a máma úplně šílí z toho, že jsi poprvé v životě pryč z paláce bez stráže. Ale… chápe to. A věří nám.“ Vždycky jsme byli nerozluční. Dokonce jsem si ani neuvědomila, že jsem dívka – nebo že být dívkou znamená něco jiného než být chlapcem – dokud mi nebylo asi osm let a musela jsem chodit na hodiny baletu, zatímco Rafe a Jesse chodili na bojová umění. Byla jsem zdrcená, když jsem zjistila, že odlišné pohlaví znamená, že nás čeká odlišná budoucnost. Ale, no. Docela rychle jsem zjistila, že být princeznou znamená mít vlastní povinnosti. I když jsem milovala běhat s Rafem a Jessem, naučila jsem se být hezká, roztomilá a milá, protože jsem věděla, že to pomůže mámě a tátovi. Navíc mi to tak nějak šlo samo. Rafe a Jesse mě tajně učili všechno, co se naučili na hodinách boje, protože nechtěli, abych se cítila vynechaná. Ale jsem mámina malá dvojnice – drobná s dlouhými růžově zlatými vlasy a tváří ve tvaru srdce. Nejsem stavěná na boj zblízka jako Rafe a Jesse, ale věci jako balet mi jdou přirozeně. A i když jsem si myslela, že se těším na plnění svých povinností princezny, vdát se za prince, abych zachránila náš národ před válkou? Upřímně, nemyslím si, že moje srdce bylo někdy tak šťastné jako právě teď, když utíkám od těchto povinností a naskakuji do vlaku se svými dvěma nejlepšími přáteli. Jsem tak nadšená, že sotva popadám dech. Samozřejmě, Rafe na mé nadšení hodí mokrou deku. „Dobře,“ povzdechne si a hodí telefon do batohu, když skončil s rozhovorem s mámou a tátou. „Co sakra budeme dělat s Ariel, až se dostaneme na Akademii?“ „Vážně, proč ji prostě nevezmeme s sebou?“ zeptá se Jesse a obejme si kolena rukama. „Cože?“ zeptá se Rafe a zamračí se na něj. „Myslíš jako do Alpha Akademie?“ „Jasně,“ řekne Jesse a podívá se na mě. „Tedy, slíbili jste našim maminkám, že ji udržíme v bezpečí, že? Pokud na ni musíme dávat pozor, co je snazšího než ji mít po svém boku?“ Zírám na drzost Jesseho plánu. O Alpha Akademii jsem slyšela celý život a vždycky jsem snila o tom, že tam půjdu – ale samozřejmě přijímá pouze studenty mužského pohlaví. A zatímco Rafe a Jesse se jistě vydají na válečnickou dráhu, já jsem snila o tom, že se budu věnovat některým dalším věcem, které se tam dají studovat – jako je špionáž nebo se stát mistrem v jedech. Dokonce se říká, že můžete studovat bitevní magii, pokud k ní máte vlohy. Ale upřímně – nikdo ve skutečnosti neví, co se uvnitř Akademie děje, je to všechno přísně tajné a zahalené tajemstvím. Ale kdykoli jeden z absolventů Alpha přišel do paláce, aby se poradil s tátou nebo podal zprávu o úžasných pokrocích, které pro náš národ udělali? Vždycky měli v sobě něco – jako by si mohli podmanit svět. A sakra, to jsem jim záviděla. Přesto – mé sny nikdy nedosáhly daleko. Zatímco jsme vždycky věděli, že Rafe a Jesse půjdou, já jsem si musela dělat jiné plány. „No, rozhodně ji nespustím z očí,“ zamumlá Rafe a jeho hlas se prohlubuje už jen při té myšlence. Pohlédne na mě a zkoumavě si mě prohlíží. Trochu si povzdechnu a skloním hlavu, protože vím, že je to nemožné. „Nejde o to, že bych tě tam nechtěl, Ariel,“ povzdechne si Rafe provinile. „Jen to není bezpečné místo pro dívky –“ Vzhlédnu a otevřu ústa, připravená protestovat, že se o sebe dokážu postarat, ale můj bratr už mává rukou a zamítá tu myšlenku. „Je tam přes sto testosteronem poháněných Alpha samců ve věku kolem dvaceti let, Ariel,“ řekne Rafe a zamračí se, „bez ženské pozornosti po celé měsíce. Sežerou tě zaživa. Budou tam kluci jako Luca Grant –“ „Luca Grant tam bude?“ zeptám se a vykulím oči, když se mi zvedne hlava. Grant je menší celebrita – je juniorským mistrem v boxu těžké váhy našeho národa a také nechvalně známým lamačem ženských srdcí. Ale právě ukončil boxerskou kariéru, aby se připojil k armádě v projevu národní hrdosti. Jeho příběh je vylepený po všech zprávách. A neškodí, že je… šíleně dobře vypadající. Má tyhle dolíčky, které… No. Na jeho dolíčcích nezáleží. Ale neměla jsem tušení, že půjde na Akademii nebo že bude součástí třídy Rafeho a Jesseho. „Není nejjednodušší prostě nechat plány stejné?“ zeptá se Jesse a přeruší mé myšlenky. „Ariel prostě… jde s námi.“ „Jsi směšný,“ ušklíbne se Rafe, zamračí se na Jesseho a začíná trochu ztrácet nervy. „Co, prostě vpochodujeme do kandidátských kasáren plných hromady hormonálních Alpha samců jako ‚ahoj, přivedli jsme naši malou sestřičku! Nesahejte na ni! Ruce pryč!‘“ „Ne,“ řekne Jesse s jasnýma a dychtivýma očima. „Nevpochodujeme s tvou sestrou,“ řekne, přetáhne si batoh a hrabe se v něm a vytáhne šedou maskáčovou patrolní čepici, standardní výbavu pro všechny kandidáty Akademie. Plácne mi ji na hlavu. „Vpochodujeme s tvým bratrem.“ „Cože!?“ zasyčí Rafe zděšeně. „Ne, bude to fungovat!“ řekne Jesse a zazubí se, když se ke mně přisune a začne mi zastrkávat růžově zlaté vlasy pod čepici. Usměji se na něj a uvědomím si, kam to směřuje. „Rafe,“ řekne Jesse a otočí se k mému bratrovi s širokým úsměvem, „seznam se s Arim. Ari Sinclaire.“ Rafeovi spadne čelist, když se zasměji a pak si upravím obličej, snažím se vypadat tvrdě a co nejlépe napodobit chlapa. „Ach můj bože,“ zasténá Rafe a dovolí si spadnout zpět do příjemné měkkosti slámy. „Ne, absolutně ne – to nikdy nebude fungovat –“ „Ne, bude!“ trvám na svém a jsem teď nadšená. „Bude to fungovat, zvládnu to! Jsem Ari!“ „Ne, nejsi,“ zamumlá Rafe a jeho hlas je ještě tlumenější rukama, které si stále tiskne na obličej. „Jsi Ariel – děláš balet, aranžuješ květiny a ráda děláš zasedací pořádk –“ „Už ne,“ řeknu, otočím se a usměji se na Jesseho, který na mě dychtivě kývne. „Teď jsem Ari. A jsem kluk.“