Luca na okamžik ztuhne, než se na mě zamračí, pustí mi košili, zkříží ruce na hrudi a zaboří se zpátky do polštářů pohovky, kde se mračí. „Ne!“ vykřiknu, přehodím se přes opěradlo pohovky a klopýtám ke dveřím, s tváří ještě bledou šokem. „Ehm, promiň – ráda tě vidím, Jacksone! Jsem ráda, že jsi přišel.“ Slyším za sebou kroky a otočím se, abych viděla přicházet Bena a Rafeho. Luca, jak se dalo před