"Vstávej už konečně!?" Probudím se a vidím Rafeovu tvář nakloněnou přes okraj palandy, mračí se na mě. "Fakt, Ari! Zvonilo už před deseti minutama – nechápu, jak ještě můžeš spát!" Trochu na bratra zamračím, už tak mám špatnou náladu, zajímalo by mě, jak by se cítil on, kdyby se vyspal asi dvě hodiny poté, co ho včera zmlátili. Rafe nade mnou protočí očima, seskočí dolů a začne se chystat na den.