Luca se temně zasměje a strčí si ruce do kapes. "Vážně?" řekne, v hlase má trochu únavy. "Ty jsi tady?" Trochu se zašklebím a ustoupím o krok zpět za strom. "Je to...špatně? Můžu...jít." "Ne," řekne, nakloní hlavu a zve mě blíž. "Asi...tím myslím, nejsem překvapený. O kom jiném bych, sakra, měl snít." Trochu se kousnu do rtu, usměju se a přiblížím se k němu, zastavím se asi metr a půl daleko. "Jak