Jackson se usilovně snaží o úsměv, když vidí mou reakci na svůj příběh, i když se mu to moc nedaří. „Hádám,“ zamumlá, „že máš rodiče? A máš je ráda?“ „No jasně, Jacksi!“ odpovím a s otevřenýma očima se mu dívám do tváře. „Jsou skvělí!“ Jackson se trochu zasměje a pevněji mě obejme. „No, když nevíš, že rodiče existují, tak ti vlastně ani nechybí, že?“ Nakloním hlavu a přemýšlím nad tím, zatímco Jac