Lucovy rty se sotva, sotva dotknou těch mých, než zalapám po dechu a odstrčím ho. "Luca!" vykřiknu, udělám pár kroků vzad a zírám na něj s vytřeštěnýma očima. "Ach můj Bůh, Ari!" vyhrkne, zaboří ruce do vlasů a frustrovaně se ode mě odvrátí, zatíná čelist. "Co – ty – vážně!? Kvůli čemu tady vůbec jsme, když se nebudeme –" "Luca!" křiknu znovu, dupnu nohou a naprosto ztuhnu vlastním hněvem. "Nehraj