Polknu, když se blížíme k Lucově spodní palandě, protože jsem úplně mimo svou zónu – nikdy, nikdy jsem nebyla v klukově posteli, kromě, samozřejmě, člena mé rodiny – Ale Luca, k mé úlevě, mi naznačí směr k čelu postele, než se posadí na druhý konec, opíraje se o kovové čelo s jednou nohou pokrčenou v koleni, paži ležérně omotanou kolem ní. Trochu se v duchu zašklebím, když vidím, že jeho levá bota