Povzdechnu si a položím hlavu zpět na polštář, když dojím svůj sendvič, stočím se do klubíčka a pevně zavřu oči, v hlavě si přehrávám každý okamžik rozhovoru s Lucou.
Přemýšlím o jeho hezké tváři, o tom, jak mu oči sklouzly k mým ústům, o tom, jak mu po zádech přeběhl mráz…
O tom, že jsem to s ním dokázala…
Tohle je…
Povzdechnu si, najednou se cítím ohromená.
Protože tohle už je nebezpečná půda, ž
















