Povzdechnu si a položím hlavu zpět na polštář, když dojím svůj sendvič, stočím se do klubíčka a pevně zavřu oči, v hlavě si přehrávám každý okamžik rozhovoru s Lucou. Přemýšlím o jeho hezké tváři, o tom, jak mu oči sklouzly k mým ústům, o tom, jak mu po zádech přeběhl mráz… O tom, že jsem to s ním dokázala… Tohle je… Povzdechnu si, najednou se cítím ohromená. Protože tohle už je nebezpečná půda, ž