Naneštěstí, té noci, když se propadám do říše snů, Luca tam není. Úzkost ve mně víří, když se otáčím v březovém lese a hledám ho, ale…jsem tam rozhodně sama. Zamračím se a snažím se ho cítit…že by prostě…nespal? A…určitě tam něco je. Skoro jako bych…cítila, jak spí skrze to pouto. Je tam hluboký odpočinek a klid, ale… Nevím. Skoro jako by se mu nic nezdálo, vůbec nic. Povzdechnu si a usilovně se s