Jsem naprosto nabitá energií, když s Jacksonem vycházíme z hradních dveří do slunečního světla. Neustále po něm pokukuju, čehož si buď nevšímá, nebo předstírá, že ne, jeho výrazné rysy jsou sevřené v obvyklých drsných liniích. Já ale nemůžu udržet úsměv na tváři. Jdeme chvíli v tichosti, já se snažím držet krok s Jacksonovým dlouhým krokem. Po chvíli se zasměju, když mi začne utíkat. „Co?“ zeptá s