Zalapám po dechu, když se mi prudce otevřou oči, a hltám vzduch do plic, jako bych se právě vynořila z hluboké vody. Okamžitě se posadím, těžce oddychuji a rozhlížím se kolem sebe v neznámém prostředí. A má první myšlenka, absurdní, je, že jsem ve snu – Protože tohle – tohle není kolejní pokoj, ve kterém jsem byla se svými přáteli před deseti sekundami. Ne, jak se rozhlížím, uvědomuji si, že jsem