„Ale no tak,“ řekne, zkřiví se a začne couvat ze dveří, „jsem strašně brzo –“ „Jacksone!“ zasměju se, skočím k němu, chytím ho za ruku a vtáhnu ho do pokoje. „Každý tu bude za takových třicet sekund. Jen pojď a sedni si – nebo ještě líp, buď užitečný –“ Táhnu ho ke konferenčnímu stolku a vrazím mu do ruky pero a papír. „Co mám dělat?“ zamumlá a zírá na to. „Jen napiš, že chceme poslat večeři pro d