„Ale no tak,“ řekne, zkřiví se a začne couvat ze dveří, „jsem strašně brzo –“
„Jacksone!“ zasměju se, skočím k němu, chytím ho za ruku a vtáhnu ho do pokoje. „Každý tu bude za takových třicet sekund. Jen pojď a sedni si – nebo ještě líp, buď užitečný –“
Táhnu ho ke konferenčnímu stolku a vrazím mu do ruky pero a papír.
„Co mám dělat?“ zamumlá a zírá na to.
„Jen napiš, že chceme poslat večeři pro d
















