Má mysl je otupělá. Všechno kolem mě se ještě točí z toho, co se právě stalo. Z té polibku. Z té drzosti. Z té opovážlivosti. Nevím, jak dlouho Finnovy rty zůstaly na mých, nebo jestli se vůbec dotýkaly mých, ale v momentě, kdy pustil můj kabát, jsem věděla, že je konec. Ať už si myslel, že prožíváme jakýkoliv moment – vypršel. Usmívá se. "Máš velmi hebké rty," říká. "Co je to za příchuť? Jahoda?"