Zajíždím do nenápadné příjezdové cesty vmáčknuté mezi dvě opuštěné budovy a vypínám motor. Uvnitř kývnu na recepční – napůl ochranka, napůl iluze recepce – a mířím k soukromému výtahu vzadu. Přejedu svou černou přístupovou kartou přes skener. Výtah zabzučí a veze mě dolů. Vteřinu poté, co se dveře rozjedou, se vzduch změní. Hustší. Teplejší. Sklep je narvaný, dokonce i uprostřed všedního dne. Lidé