Když konečně sejdu dolů, vznáším se na schodišti a snažím se spočítat známé tváře. Jo – některé z těch lidí si pamatuju z toho prokletého seznamovacího grilování. Ale jedna tvář zvlášť na mě zírá, jako bych byla šváb na podlaze. Jade. Zapomněla jsem, že můj nevlastní otec pracuje pro Knoxe. „Tady,“ volá Knox, už sedí a v ruce má talíř s dortem. Jdu k němu a zahlédnu jediné volné místo na pohovce –