Položila jsem tašku na pohovku a zabořila se do sedadla. Máma se otočila bokem. Její oči jsou jemné, ale očekávající. Na něco čekají. Na odpověď. Na slib. Možná na zázrak, za boží milosti. „Seznam se s někým novým.“ Jako by to bylo tak jednoduché. Jako bych se jen objevila na té zázračné grilovačce, zazářila oslnivým úsměvem na nějakého chlapa a on by byl Ten Pravý. Dokonalá předměstská fantazie.