Probouzím se celá bolavá a nemám ani ponětí, jak jsem se ocitla zpátky v Knoxově ložnici. Pokoj je prozářený sluncem, které proniká vysokými okny a vrhá dlouhé, bledé obdélníky na dřevěnou podlahu. Jsem v jeho posteli, zamotaná do prostěradel, moje kůže je lepkavá od potu a ještě něčeho jiného. Vzduch voní po něm – jako čisté mýdlo, drahá kolínská a ta syrová vůně toho, co jsme dělali včera v noci