Její dech se změnil – teď je jemnější, hlubší. Takový, jaký má, když je vzrušená a snaží se předstírat, že není. Dokonale si ji představuji. Zády opřená o zeď, rty našpulené tím napůl podrážděným, napůl vzrušeným způsobem, jak to dělá, když se jí dostanu pod kůži. Pravděpodobně má na sobě pořád to kancelářské oblečení, co si dnes vzala do práce, ale už přemýšlí, že si ho svlékne. „Ty, pane,“ koneč