Vydechuji a snažím se vybavit si tu místnost v mysli. Ale to otáčení udělalo své. Nemám žádnou orientaci. Mohla bych být otočená ke zdi. K posteli. K tomu děsivému rámu ve tvaru X. O to jde. Nechtěl, abych si vybírala. Chtěl, aby rozhodl osud. Tak udělám krok. Pak další. Jdu dál, s nataženýma rukama, s mělkým dechem. Mé dlaně se dotýkají vzduchu. A pak. Náraz. Má kolena narazí na něco. Natáhnu se