Knox se nepohne, ani když zajíždíme na parkoviště u nemocnice.
Jeho prsty zůstávají křečovitě sevřené kolem volantu, pohled upřený dopředu. Motor je vypnutý, ale jeho tělo ještě nedohnalo zbytek. Napětí v jeho pažích je viditelné, pulzuje pod vyhrnutými rukávy. Dokonce i ty malé vrásky kolem očí se zdají ostřejší.
Odjišťuji si bezpečnostní pás a podívám se na něj. „Nejdeš taky?“
Jednou zavrtí hlav
















