Knox obejde auto a natáhne se pro mou ruku. Jeho dlaň je teplá a pevná. Ta moje ne. I tak mu ji nechám držet. „Chci ti ukázat kousek ze svého života v minulosti,“ řekne. A pak mě pobídne vpřed, směrem k té tmavé budově. Je tu ticho, až moc, a každý náš krok způsobuje, že štěrk pod našima nohama křupe. S každým zvukem mi srdce buší silněji. Když dojdeme ke dveřím, Knox zvedne ruku a zaklepe. O vteř